Historie našeho města je bohatá tak, jako je bohatá historie celého tohoto kraje a okolí, často nazývaným Nizozemí. Podle dochovaných zpráv o městě samém, z pera významného místního historika R. J. Lahmera v knize Pamětní listy Georgswalde, vznikla nejprve jako farní vesnice. v té době posledních Přemyslovců se zde nalézala údajně kaple a poustevna, v niž žil mnich jménem Iorg. Tento měl přivádět v době kolonizace další své druhy, podle jazyka z Dolního Saska. Později vzniklá osada podél místní říčky se jmenovala nejdříve Iorgswalde, Georgswalde a od roku 1946 potom Jiříkov.
První doložená zmínka o vesnici se nachází v míšeňských matrikách z roku 1346 a potom až do 15. století není znám žádný dokument o příslušnosti k panství. Poté jsou majiteli držitelé šluknovského panství. v polovině 16. století má Jiříkov soudní stolici s jedním rychtářem, 12 člennou porotou a jedním písařem. v té době se již všude v okolí pěstoval len, který se dále zpracovával, bělil a prodával obchodníkům. Stálé války a nepokoje bránily rozmachu tohoto řemesla a tak teprve v roce 1751 začalo mít plátenictví větší vzestup a odbyt. Bylo to zásluhou Christiana Salmeho, který se z potulného muzikanta stal podnikatelem a navázal obchodní spojení s Itálií a Amerikou. Blahobyt vzrůstal a proto se tu začali usazovat tovaryši, kteří zde našli dobrý výdělek a zaměstnání. Nebyla však jen léta tučná, ale byla také hubená. To když zde tábořila cizí vojska a náklady musela nést obec. Vydělané zlaťáky se rozpouštěly mezi regimenty vojsk švédských, francouzských, polských, ale i dánských a jiných. až v druhé polovině 19. století se výroba plátna dále rozvíjí. To když je Jiříkov povýšen císařovnou Marii Therezií na městys (1753) a povoleny mu týdenní trhy s plátnem.
Století 19. je stoletím zrušení nevolnictví, rozvoje techniky a řemesel. Tentokrát vynález parního stroje přinesl rozšíření textilního průmyslu a v Jiříkově je založena v roce 1807 první fabrika. Průmyslově zhotovované jiříkovské zboží se, potom nadlouho stalo ve světě pojmem. Městys je spojen s ostatním světem nejen poštou ale roce 1873 i železniční dráhou. v polovině tohoto století je také provedeno spojení do té doby samostatných obcí Starý a Nový Jiříkov, Loučného a Filipova. Počet obyvatel se ke konci 90.let vyšplhal až na 8.754 lidí, bezmála 1.000 domů a byl větší než v okresní město Šluknov. Zásluhu na tom lze přikládat konjunktuře, která nastala po velkém krachu na Vídeňské burze. Proto je také žádána Jeho Císařská Milost o povýšení městyse na město, což se stalo až v předvečer 1. světové války v roce 1914. To má již město 10.084 obyvatel a 1.067 domů bez Filipova, který se mezi tím od Jiříkova oddělil. Běží první roky 20. století, století, které je poznamenáno velkými změnami. Začala 1.světová válka a když v roce 1918 končila, vzniklo na troskách Rakousko-uherské monarchie několik nových států, mezi nimiž byla i republika Československá. Ani jí se však nevyhnuly nejdříve národnostní různice a později i světová hospodářská krize a velký vzestup chudoby, zvláště v pohraničí. Když se již zdá, že národnostní různice pomalu ustupují do pozadí, vítězí vedle Německu strana Nacionálních socialistů s Adolfem Hitlerem v čele.
V roce 1937 se konají za účasti šluknovského, rumburského a varnsdorfského okresu v Rumburku Borovské oslavy. Ze sousedství je však živena propaganda proti všemu českému a vyvrcholením je v roce 1938 pochod asi 700 Němců z vedlejšího saského Ebersbachu přes hranice, napodporu místního henleinovského hnutí, které již delší dobu horovalo pro připojení Sudet k nacistickému Německu. Ta samá situace nastává i v sousedním Filipově.
Obec Filipov, nyní součást města Jiříkova, vznikla v druhé polovině 17. století. zajímavé na tom je, že tento vznik umožnily v této době velké selské rebelie, které byly i na Šluknovském panství. v roce 1680, krátce po těchto rebeliích, rozpouští tehdejší majitel panství Filip Zikmund z Dittrichsteina jiříkovský poplužní dvůr, který se těchto selských bouří také zúčastnil. Ležící pole dává vrchnost rozparcelovat a za výhodných podmínek je nechává svým poddaným. Na části těchto pozemků podél hraniční říčky Sprévy zakládá tento Filip Zikmund z Dittrivhsteina v roce 1681 malou vesnici Filipov. Zakladatel je přísný katolík a nemá velkou důvěru k místním, kteří byli po 140 let protestanty. Proto povolává ze svého panství na jížní Moravě z Mikulova padesát katolických rodin jako nové osídlence. Podél filipovského potoka Šnaudry vyrůstají domy obce Philippsdorf (Filipova ves). Soudě podle dochovaných dokladů se Filipov zdárně rozvíjel, a tak již v roce 1731 má obec 63 domů a o pět let později jich má již 86. možná na tom měl zásluhu i tehdejší rychtář Johann Glathe, který je vzpomínán před rokem 1715. rychtář byl jmenován vrchností a rozhodoval malé pře, ale měl také určité výhody, jako bylo volné pečení chleba a porážky zvířat. v roce 1778 v době tak zvané „bramborové války“ je ve vsi ubytován velký regiment vojsk, který obec musí živit. v těchto letech jsou vojenská tažení a nařizování kontribucí běžná.
Když je vedlejší obec Starý Jiříkov (Alt Georgswalde) prohlášena městysem, spojují se s ní nařízením zákona o slučování obcí nejen obce Nový Jiříkov a Loučné, ale i Filipov. Stane se tak v roce 1849. V letech 1864, 1877 a 1886 jsou však deklarovány snahy o to, aby se Filipov znovu osamostatnil. Ještě v roce 1887 sto třicet jedna zdejších daňových poplatníků žádá zemský výbor o samostatnost. Filipovští se však dočkali splnění svých přání až 10 let. Svůj podíl na tom má i tak zvaný "Filipovský zázrak" – zjevení Panny Marie, následná stavba poutního kostela (vysvěcen 1865) a tisíce poutníků, kteří navštěvují tyto "severní Lurdy". Obec se stává zásluhou zázračného uzdravení Magdaleny Kadeové světoznámým místem pouti. v roce 1867 je dostavěna nová škola, klášter sester řádu Boromejského s kaplí (1868) a je zde ustaven sbor dobrovolných hasičů (1869).
Prvním starostou se stává Ingnath Donath. Vedle kostela vyrůstá také klášter Redemptoristů (1884) a v roce 1892 je v obci zřízena celnice. Převážná většina obyvatel je však zaměstnána ve vedlejší Saské obci Neugersdorf v textilkách a druzí se věnují pastevectví a zemědělství. v obci se provádí prodej másla ve dvaceti domech a tak kopec nad obcí dostává po této poživatině i jméno Butterberg, neboli máslový (nyní Vyhlídka). Velká návštěvnost obce poutníky z celého světa (až 6.000 na procesích) přivodí však i to, že zde vzniká 16 hostinců, restaurací a hotelů. Filipov se utěšeně rozrůstá. v roce 1911 má 2.260 obyvatel, z toho 50 Čechů. Přejde 1. světová válka, velká bída a hlad a toto vše dosti redukuje počet obyvatel. Před druhou světovou válkou má obec již jen 1.916 občanů a 234 domů. Jedním z těch domů je i Česká obecná škola. Ta je v osudovém roce 1938 uzavřena. Německé obyvatelstvo se raduje v tomto roce i z připojení pohraničí k Velkoněmecké říši.to však ještě netuší, jak rychle se z toho opojení probudí. Za nedlouho nato již mnoho rodin oplakává své otce, syny a bratry, kteří padnou v prvních dnech války. Když 8. května 1945 končí válka, oddechnou si všichni obyvatelé. Již v druhé polovině května se zde usazují noví osídlenci. Do podzimu je podle mezinárodních smluv dokončen odsun většiny německých obyvatel. Po roce 1948 dochází k zániku soukromého podnikání, z řemeslníků a zemědělců se stávají postupně družstevníci. a protože v té době není ani žádoucí podporovat církevní slavnosti, ustávají i návštěvy potníků. Místní představitel kláštera Páter Šimanovský je zatčen, kostel uzavřen a dokonce se hovoří o jeho likvidaci. Státní hranice je neprodyšně uzavřena drátěnými zátarasy, pokladna obce zůstává prázdná. Osud obce Filipov je zpečetěn a proto se znovu spojuje z Jiříkovým.
Všude se bourá mnoho opuštěných domů a tak se Jiříkov stává nejprůmyslovějším městem na počet obyvatel ve Šluknovském výběžku. v mnoha příhraničních obcí té doby se zdá, jako by zde existovala stavební uzávěrka. Teprve v současné době se Jiříkov začíná vzpamatovávat. i zde vyrůstají nové rodinné domky a opravují se ty staré. Obec dále nabízí pozemky na výstavbu za výhodných podmínek a snaží se zpět nalákat podnikavé lidi. Zda se jí to povede, se ukáže za pár let. Blízkost větších průmyslových měst jako je Rumburk, Varnsdorf, ale i Ebersbach a Neugersdorf za hranicemi, se může stát pro tyto lidi dobrou motivací. Podmínky k životu jsou zde také dobré. v místě jsou 2 mateřské školy, úplná základní škola, speciální škola, obchodní síť s potravinami, drogerií a železářstvím, 2 ordinace praktických lékařů, 2 ordinace zubních lékařů, 1 ordinace gynekologická. Na území města se nalézá 10 restaurací, 1 cukrárna a kavárna, 1 hotel. Dále zde podnikají menší strojírenské podniky, textilní a kožedělná výroba, 3 autoopravny. Svojí činnost provozují tělovýchovné jednoty Spartak a Sokol a různá občanská sdružení počínaje hasiči, kynology, filatelisti, rybáři, chovateli hospodářských zvířat a střeleckým spolkem. Na území města je Klub důchodců, Domov důchodců, Ústav sociální péče a 2 veřejné knihovny.
Sepsal: Josef Eder, l.p. 2010
